Dobré sousedské vztahy jsou pro nás velmi důležité. Zejména ze začátku nám naši čeští přátelé byli často velmi nápomocni, například při setí, sklizni, skladování, zajištění logistiky nebo prostě s přispěním dobré rady. Nikdy nezapomenu, jak nám letos na jaře po uzavření hranic kvůli pandemii Covid-19 spontánně nabídli pomoc pro případ, že bychom se nedostali do České republiky a nemohli obdělat naši půdu.
A jak to všechno začalo? Vyrostl jsem v Německu na farmě pouhých 250 metrů od hranic s Českou republikou. Rodiště mé matky, obec Starý Hrozňatov, jsem měl každý den na dohled, avšak byla za „železnou oponou“. Můj otec pocházel z Všeboře nedaleko Chebu. Když se v roce 1990 otevřela hranice, bylo mi 36 let. Poprvé jsem mohl navštívit rodnou zemi svých rodičů. Nezapomenutelným zážitkem pro mě bylo vyjet si na kole do Starého Hrozňatova, místa, jenž jsem viděl každý den a znal ho pouze z vyprávění.
Část polí patřící naší farmě v Německu, leží přímo u hranice. Lidé z České republiky k nám často chodívali a kupovali si i naše brambory. Někteří z nich měli zájem u nás pracovat. V té době jsme pěstovali brambory na cca 10 ha, a tak se stalo, že nám Češi pomáhali s jejich sklizní a tříděním. Postupně jsme se dostali do kontaktu s českými farmáři. Malá česká zemědělská farma nás oslovila, zda bychom byli ochotni jí pomoci se sázením, a poté i se sklizní brambor za pomoci naší zemědělské techniky. A to byl začátek naší zemědělské aktivity v Čechách.
V roce 1994 se ve spolupráci s malou českou farmou zrodil nápad, založit si vlastní zemědělskou firmu, a tak v říjnu tohoto roku byla založena společnost HER-HOS s.r.o. V Německu jsme měli farmu s 35 hektary a neměli jsme technické vybavení pro obdělávání velkých ploch v ČR. Přechod hranice byl možný pouze s komplikovanými celními formalitami, proto jsme nejprve museli pracovat se stroji a zařízeními dostupnými v Čechách. Řízení společnosti bylo složité vzhledem ke komunikačním možnostem na dálku a prostřednictvím pevné linky. Moji čeští zaměstnanci mi důvěřovali a velmi mě svou pracovitostí podporovali. Dalším velkým problémem byla jazyková bariéra. Dorozumívání bylo těžkopádné. Rychle jsem si uvědomil, že se musím naučit česky, abych mohl komunikovat se svými zaměstnanci, obchodními partnery a přáteli. Brzy jsem si ale češtinu osvojil, a to mi velmi pomohlo. Díky tomu jsem navázal přátelské kontakty s novými českými kolegy, např. se společností Školní statek Cheb, MAVEX-AGRO, některými soukromými kolegy, a samozřejmě také společností Agroslužby Cheb, dnešní Primagrou, patřící k nejdůležitějším dodavatelům našich vstupů, zejména hnojiv. Se všemi spolupracujeme dodnes.
Využili jsme možnosti pořídit si v Čechách nemovitosti. Podařilo se nám koupit alespoň část pozemků, na kterých jsme již hospodařili. Se vstupem ČR do EU se zvýšila konkurence zájemců o pole a ceny prudce vzrostly. Tento trend pokračuje dodnes. Velmi nás to trápí. Nenahrává to tak zrovna k dobrým česko-německým sousedským vztahům mezi zemědělci, jenž jsou pro nás velmi důležité.
Po ukončení studia v roce 2009 nastoupil do společnosti můj syn Reinhard. Má od té doby společně s jedním zaměstnancem na starosti celkem cca 300 hektarů. Na našich polích pěstujeme řepku, silážní kukuřici, pšenici, ječmen a žito. S pěstováním brambor jsme skončili v roce 2007. Já osobně mám na starosti hlavně administrativní část chodu firmy a chov cca 500 ks jatečních prasat v Německu. Hodně se toho změnilo. Dnes práci na polích zabezpečují moderní výkonné stroje osazené GPS, využívající možností „precision farming“, jako je cílené používání prostředků na ochranu rostlin a hnojiv. Obdělávané plochy jsou velmi úrodné a trvale produkují dobré výnosy.
Co bude dál? Politika, která nemá znalosti v oboru, vedená oportunistickými a ideologickými politiky na národní úrovni a na úrovni EU, bude pro zemědělství velkou výzvou. Jsme pro evropskou integraci, pro ochranu klimatu, biologickou rozmanitost, ochranu vodních zdrojů a našich hospodářských zvířat. Další vývoj však musí probíhat se zdravým rozumem, s přijetím vědecky podložených faktů a prakticky proveditelným způsobem, aniž by došlo k narušení a rozbití stávajících struktur. Digitalizace může být užitečným nástrojem, ale nenahrazuje politiku, která na ní staví, a nesmí vést k větší byrokracii a závislosti. Jsme přesvědčeni, že naše konvenční výrobky jsou vysoce kvalitní a zároveň respektují ekologickou stránku ekonomiky trhu. Jsme pro restriktivní používání pesticidů a ochranu vod, pokud se to na základě poznatků vycházejících z vědeckých výzkumů ukáže jako nezbytné. Ale jsme proti obecným zákazům např. glyfosátu nebo moderního genetického inženýrství (CrisprCas).
Měli bychom být schopni více vydělávat přímo na trhu a být méně závislí na dotacích. Ty vždy vedou k vnějšímu vlivu, narušení hospodářské soutěže a brzdí inovace. Tato očekávání se jistě všechna zcela nenaplní a možná se situace vyvine zcela jinak. Jsme však přesvědčeni, že v zemědělství budeme i v příštích 25 letech úspěšní, zcela jistě po boku našich přátelských sousedů v Česku.
