Pokud se v západních nebo ve středních Čechách podíváte do dáli a uvidíte obilné silo, s největší pravděpodobností patří naší společnosti. Sila bývají dominantou krajiny a ovlivňují její podobu. Lidem, kteří žijí v jejich okolí, se však postupně vsáknou do podvědomí a přestanou je vnímat. Přesto jsou vizuální dominantou řady měst a vesnic.
Naše milínské silo patří k největším v České republice. V prosinci 1975 podniky zahraničního obchodu STROJEXPORT z Prahy a BUDIMEX z Varšavy podepsaly kontrakt na stavbu obilného sila. Generálním dodavatelem se stala společnost CHEMADEX. Silo projektovala společně česká a polská strana. Tato náročná investiční akce měla zrychlit průběh žní, zautomatizovat jednotlivé operace a zkvalitnit úpravu zemědělských komodit, které byly dosud na Příbramsku uskladněny ve více než 50 malých skladech. Technologická charakteristika sila zahrnovala celkovou kapacitu 66 000 tun uskladněných v 99 válcových komorách a kapacitou 600 t a 44 asteroidech s kapacitou 150 t. Součástí byly dvě sušky a čtyři čističky obilí. Základní kámen byl položen 20. května 1976. Zemědělský nákupní areál se podařilo postavit během 40 měsíců. Na stavbě se podílelo 200 polských stavařů. První zkušební naskladnění 40 vagónů ječmene proběhlo v květnu roku 1979.
Za 41 let existence milínského sila prodělalo české zemědělství a zpracovatelský průmysl ohromné změny. Spolu se společenskými změnami se samozřejmě změnily i výrobní a obchodní poměry. Zanikly JZD a Státní statky a místo nich dnes hospodaří soukromí zemědělci a soukromé společnosti. Státní podnik ZZN Příbram se privatizoval na akciovou společnost Primagra. Změnily se výrobní technologie, zemědělci mají vyšší výnosy. Ještě v sedmdesátých letech byl průměrný výnos na Příbramsku okolo 3 tun obilí, dnes je to dvakrát více. Zemědělci mají výkonnější techniku, narostla konkurence včetně zahraniční. Každý rok přes silo projde až 100 tisíc tun zboží. To je významně více než před čtyřiceti lety. Jeho existence dává jistotu zemědělským podnikům i soukromým zemědělcům, že mají kde svoji úrodu uskladnit či prodat. A v neposlední řadě je na něj navázána řada zpracovatelských a obchodních kapacit. Přímo v areálu se velká část obilí zpracovává na krmné směsi a velká část olejnin na krmiva a na metylester. Vlastní železniční vlečka umožňuje nakládat celé vlaky zboží, které se pak exportuje do evropských přístavů a dále do světa. Celý areál sila tak významně napomáhá hospodářskému rozvoji regionu. Ne všechny stavby z minulosti mají takové uplatnění i v dnešní době.
