Pokud hledáte silo, většinou se stačí rozhlédnout. Ve větších městech to ale úplně neplatí. V případě, že půjdete po kolejích, určitě cíl neminete. Silo a koleje historicky patří k sobě. Primagra začala v roce 2018 na základě úředního povolení provozovat železniční vlečky, kterých vlastní celkem dvanáct. V minulosti byl objem přepravovaného zboží po železnici mnohem vyšší, než je tomu dnes. Některé vlečky nejsou využívané vůbec, některé občas. S ohledem na ekologické požadavky se však situace může změnit. Třeba se jednou doprava na železnice vrátí a železniční vlečky najdou opět svoje využití.
V dnešním článku se zaměříme na milínskou vlečku, na které se ročně zmanipuluje 15 až 20 tisíc tun komodit a cca 1 tisíc t řepkového oleje. Vlečka u milínského sila byla postavena v roce 1978, měří 1 842 m a je zaústěná do celostátní dráhy tratě Zdice-Protivín. Má šest kolejí. První je pro středisko výroby FAME, druhá pro silo, třetí pro výrobnu krmných směsí, čtvrtá končí v remíze, pátá a šestá jsou koleje předávací.
A jak to máme na vlečce se strojvedoucími? Pokud se podíváte do historických provozních deníků, jména se střídají. V případě, že nějaký strojvedoucí odešel, dostal důvěru některý ze zaměstnanců, prošel zácvikem a absolvoval zkoušky, což bylo v minulosti pravděpodobně jednodušší než dnes. V roce 2004 získal odbornou způsobilost dnešní strojvedoucí Pavel Sekanina. Tak jak šel čas, měl k ruce ještě jednoho záložního strojvedoucího. V roce 2018 však zůstal sám a bylo třeba vzniklou situaci řešit. Vybrali jsme tedy uchazeče z našich zaměstnanců, který prošel zácvikem, absolvoval psychotesty, zdravotní vyšetření, kurz a po roce a půl složil před komisí z drážního úřadu závěrečné zkoušky.
Nyní si představíme naši milínskou lokomotivu. Jedná se o jednu z posledních dieselových lokomotiv řady V 60 vyráběné v LEW Hennigsdorf v bývalé NDR, která začala s výrobou lokomotiv V 60 v roce 1964 a za následující dvě desítky let jich dodala na východoněmecké železnice a na export dohromady 2 068 kusů. Lokomotiva V 60 je dieselová lokomotiva s hydraulickým přenosem výkonu, s rámovým čtyřnápravovým pojezdem a s lehce asymetricky umístěným vyvýšeným stanovištěm strojvedoucího. Kabina strojvedoucího se nachází nad třetí nápravou. Lokomotiva dosahuje maximální rychlosti 60 km za hodinu, při posunu 30 km za hodinu, váží 60 tun.
Naši současnou lokomotivu 716 524 v roce 1982 dodali do Vojenského opravárenského závodu v Přelouči. Domníváme se, že proto je jako jediná natřená na zeleno, ostatní V 60 jsou oranžové. V roce 1996 si ji ZZN zapůjčilo jako zálohu pro tehdejší 716 521. Ta byla v roce 2009 prodána do kovošrotu, kde ji sešrotovali.
Na závěr pár zajímavostí. Lokomotiva se neovládá volantem, ale kontrolérem, kterým se řadí otáčkové stupně spalovacího motoru. Strojvedoucí musí před výjezdem obejít celou mašinu, zkontrolovat naftu, vodu v chladiči, olej v motoru, brzdové špalíky, předehřát vodu na 40 °C. případně provést drobnou údržbu. Vše má svoje pořadí a řád. Tato příprava zabere cca 1 hodinu. Kde lokomotivu najdeme, když nejezdí? U nás v Milíně stojí v remíze, cože je místo, které slouží k údržbě, ale také k odstavení lokomotivy, v případě, že nemá nic na práci. Ale naštěstí takových okamžiků není moc. Je málo dní v roce, kdy je železniční vlečka nevyužitá a lokomotiva stojí. Zejména železniční cisterny s olejem a biopalivy se manipulují téměř denně. A milínské silo je nejen sklad, ale i velké překladiště zemědělských komodit. A hlavně díky vlečce mohou být nakládány celé vlaky obilí do evropských přístavů, především do Hamburku nebo Brém. Regionální produkce místních zemědělců se tak dostane na světový trh.
