Žně, tedy období sklizně obilovin, je po celá staletí doba, kterou zemědělci s napětím očekávají. S předstihem se vedou odborné debaty, jaké bude počasí, jaké budou výnosy, jaké budou ceny, jaká bude kvalita. Je to pochopitelné, často se rozhoduje o celoročním výsledku. Určitě stojí za to si připomenout, jak se v čase změnil průběh žní.
Před rokem 1989 hospodařila JZD nebo státní statky, soukromých zemědělců bylo velmi málo. Průměrný výnos obilovin byl v našich oblastech cca 3,5 t/ha. Výkup sklizně zajišťovaly podniky Zemědělského zásobování a nákupu, které byly součástí jedné celorepublikové firmy. Ta měla cca 23 tisíc zaměstnanců a síť skladů a poboček po celé republice. Nákup obilovin byl součástí státního plánu, který předepisoval, kolik sklizně se musí prodat a jakou část sklizně si mohou podniky nechat pro vlastní potřebu nebo dodat do ZZN na krmný fond, ze kterého se pak nechávali vyrobit krmné směsi. Obchodní ceny byly pevně dané státem. V zemědělských podnicích jezdily desítky kombajnů, přičemž výkon těchto strojů byl několik málo hektarů za den. Sklizeň proto trvala poměrně dlouho, dle počasí třeba i dva měsíce. Tyto stroje často neměly ani kabinu. Odvoz zrna od kombajnů na posklizňové linky nebo tzv. polní mlaty, kde bylo obilí většinou jen předčištěno, zajišťovaly traktory. Odtud dopravu již zajištovala většinou nákupní firma. V této době teprve probíhala výstavba velkokapacitních sil. Velká část sklizně se skladovala ve starých špýcharech nebo provizorně v různých halách. Zrno se sušilo na starých ruských sušičkách, kde se topilo uhlím. Nové sušárny na topný olej s nepřímým ohřevem se teprve budovaly. Obilí se manipulovalo mechanickými lopatami, což byla v podstatě velká lopata, která za pomoci navijáku hrnula obilí na koš nebo na výpustě. Vše bylo velmi namáhavé a naši předchůdci měli těžkou práci.
Před 20 lety již byly poměry zcela jiné. Jak zemědělská prvovýroba, tak nákupní organizace prošly po roce 1989 privatizačními procesy. V prvovýrobě vzniklo mnoho soukromě hospodařících zemědělců, ale i soukromých společností a družstev. Hektarové výnosy byly také podstatně vyšší, pohybovaly se okolo 5 t/ha. Velká část zemědělců již byla vybavena novou sklízecí technikou, staré německé kombajny E 512 a 514 byly postupně nahrazovány novými moderními stroji, které byly několikanásobně výkonnější. Stejně tak se změnily nákupní a obchodní firmy. Staré sklady a špýchary byly již zrušeny a v provozu zůstala pouze velkokapacitní sila. Vznikla řada nových obchodních firem, které přinesly do obchodu s obilím velkou konkurenci. Na trhu však panovala velká nejistota. Docházelo nejen k velkým cenovým výkyvům, ale i k výkyvům v objemech nakupovaných obilovin a zejména pak i v kvalitě. Nejhorší ale bylo, že se někteří zemědělci nebo i obchodní organizace často ocitali v platební neschopnosti, ať již vlastní vinou nebo vinou druhých. Těžké namáhavé práce významně ubylo, ale ekonomické podmínky byly složitější.
A jak probíhají žně dnes? Po vstupu naší republiky do EU se změnily i podmínky pro zemědělství. Zemědělci jsou vesměs vybaveni moderními výkonnými stroji. Jeden kombajnér sklidí takovou plochu, jakou dříve sklízelo 10 kombajnů. Díky moderním postupům se zvýšily i výnosy, dnes ani 8 t/ha není výjimka. Stejně tak se změnila i dopravní technika. Dříve o žních před silem stála dlouhá do daleka se táhnoucí fronta traktorů a nákladních aut, ale na každé fůře bylo cca 8 tun. Dnes stojí před silem několik vozidel, ale na každém je většinou 20 a více tun. Sila máme stále stejná, ale technologie sil se postupně modernizuje a zvyšují se výkony. Není výjimkou, že na některých skladech, v některých oblastech, v případě příznivého počasí, je za 14 dní po žních.
Tak, jak se mění požadavky na výkon a produktivitu práce, tak se mění i požadavky na kvalitu a její stanovení. V řízení technologických procesů i v laboratorní technice zaujímá stále větší místo výpočetní technika. Jen pro zajímavost, před 20 lety jsme pro stanovení kvality potravinářské pšenice používali cca 4 ukazatele, dneska určujeme kvalitu až podle 8 ukazatelů. Co se také změnilo, jsou nákupní ceny komodit. Díky členství v EU jsou v celém regionu obdobné ceny. Vesměs se řídí dle cen na komoditních burzách a tyto ceny sice mají díky globalizaci stejné trendy, ale také v čase hodně kolísají. Každý zemědělec i obchodník si může libovolně vybrat, kdy a komu své zboží prodá.
Některé věci však zůstávají stále stejné. Ve žních je zapotřebí mimořádné úsilí, kdy naši kolegové na polích a na silech nekoukají na vynaložený čas. V případě příznivého počasí si neberou dovolenou a nejdou na koupaliště, ale tráví celé dny v práci, za což si zaslouží uznání a obdiv.
Autor: Jiří Mašek
